Jak to začalo

19.10.2015

Jako mnoho lidí toužících dostat se do vzduchu, jsem i já neodolal a přihlásil se na kurz paraglidingu, v domění, že mne čeká povznášející týden plný úžasných zážitků. První den začal slibně, teorií. To jsme zvládli v pohodě. Ovšem druhý den mi došlo, že už mi není 20 let a musím se co nejrychleji naučit ovládat padák, jinak při startech zkolabuju. Naštěstí jsem dělal kurz v menší skupince stejně zdatných lidí, takže laťka nebyla moc vysoko. V průběhu kurzu mi postupně docházelo, že dobré vybavení je polovina úspěchu a tak jsem se začal pídit po lehčích postrojích, v mylné představě, že co je lehčí musí být vyrobeno z méně materiálu a logicky to asi nebude tak drahé. Opak byl pravdou. Přesto jsem narazil na zapomenutý ostrůvek v moři paraglidingového vybavení, který se nacházel v Šumperku a nesl v názvu křestní jméno zakladatele LUBINa Genčura. Nabídka byla poněkud designově zastaralá, ale váha některých sedaček překvapivě nízká a kupodivu zde platilo pravidlo, čím je sedačka lehčí, tím je i levnější.Posléze jsem zjistil, že Genčur byl chlapík malého vzrůstu a vadilo mu, když musel tahat na zádech 8 kilo zátěže, která nedovolovala přímý postoj. Při prohrabování pozůstatků po Lubinovi, (který se ztratil někde v australské buši),jsem narazil na rozpracované prototypy různých sedaček a nevěda co činím jsem prohlásil, že „tohle by mě fakt bavilo“. Na to zareagovala jedna zaměstnankyně a nabídla mi, že když něco navrhnu, tak to ušije a pokud to bude dobrý, tak to protáhneme přes certifikát. Po roce jsme opravdu certifikát obdrželi a postupně se začalo s výrobou.

Stále se však vyplatí zkoušet nové způsoby, tak jsem si občas ušil nějaký ten prototyp a chvíli na něm létal, abych si oťukal možnosti. Zastávám názor, že v sedačce se musí dobře sedět i chodit a to mě postupně dovedlo k postroji bez prkna. Tato varianta se ukázala jako pohodlná při chúzi i za letu, dobře citlivá, ale hůře se sní ovládal padák náklonem a muselo se v zatáčkách víc tahat za řidičky. Zkusil jsem vyrobit prototyp, který by tímto nešvarem netrpěl, ale když jsem si do něj sednul ve cvičných závěsech, řekl jsem si, že v takhle labilním postroji se asi létat nedá a založil ho do regálu. Ovšem, jak to bývá, v nouzi objevíte to co jste měli celou dobu pod nosem. Celé léto jsem totiž poletoval bezstarostně na našich sedačkách a na konci srpna zjistíte, že všechny jsou prodané, vy nemáte na čem leťet a tak vám nezbyde než to risknout, vyhrabat onen labilní postroj, který pro špatné hodnocení  nemá ani přišitý chránič.

Jeli jsme na Vítovku u Oder a já se modlil ať moc nefouká. Start proběhnul v pohodě o po přistání jsem si uvědomil,že jsem nevyzkoušel letové vlastnosti, tak znova nahoru. Když jsem i po třetím přistání zapoměl na testování sedačky, došlo mi že se chová přesně tak jak má a já ji intuitivně řídil, jako bych s ní měl odlítáno několik hodin. Cestou na čtvrtý start mi sedačku sebral Pavel Burian a do večera jsem se musel tahat  s jeho Mystikem. Nakonec si ji objednal a já věděl, že tohle je to co jsem hledal. Následně jsme ji protáhli zkušebnou, pojmenovali EVE a v součastnosti je to hlavní produkt naší výroby AJ Wings. Postroj se stále vyrábí u Lubina a do dnes už na něm létá víc než 20 pilotů.